ŁUKASIEWICZ, Ignacy

Ł. musel kvůli finančním problémům po smrti svého otce opustit gymnázium a začal pracovat roku 1836 jako praktikant v lékárně v Łańcut. V roce 1840 složil lékárnickou zkoušku. Od roku 1848 pracoval v jedné z nejlepších a největších lékáren Haliče u Piotra Mikolasche v Lvově/Lwow/Lwiw/Lwów, kde sepsal roku 1850 farmaceutický almanach. Poté začal studovat farmacii na Jagellonské univerzitě v Krakově/Kraków. V roce 1852 přestoupil na Univerzitu ve Vídni, kde v témže roce získal titul magistra farmacie. Po ukončení studia se Ł. vrátil do Mikolaschovy lékárny. Tam se společně s
J. Zehem zabýval frakční destilací ropy. Při hledání jednoho nového léku se jim v roce 1852 podařil vyrobit petrolej destilací ropy. Již v následujícím roce zkonstruoval Ł. prototyp cylindrické petrolejové lampy (patent 1853) a ještě před rokem 1856 zřídil v Siary společně s Mikołajem Fedorowiczem první rafinérii ropy na světě.
Ł. provozoval také první těžbu ropy v Bóbrce. Poté, co s K. Klobassou, Zręckim a T. Trzecieskim založili společnost, vzniklo na venkovském statku Charkówka Leśna nejmodernější těžební zařízení na ropu v Haliči, které zároveň sloužilo jako škola pro budoucí těžaře. Ł. zůstal až do své smrti ředitelem této společnosti a angažoval se i u jiných zařízení u Gorlice a Krosno. Vedle těžební techniky se zajímal také o odbyt a prodej zboží, čemuž se věnoval m.j. na výstavách v Jaslu/Jasło (1858), Vídni (1873) a ve Lvově/Lwow/Lwiw/Lwów (1877) a dostal za to četná vyznamenání. Od roku 1880 řídil Zemskou petrolejářskou společnost pro pěstování a rozvoj ropného průmyslu a hornictví.
Na jeho popud byl založen první polský časopis o petroleji („Horník”). V letech 1877 až 1881 inicioval jako poslanec zemského parlamentu několik zákonů důležitých pro ropný průmysl. Ł. Podporoval jako podnikatel také stavby škol, dětských domovů, lázeňských domů a silnic a dostal za to mnoho vyznamenání.