DOMEYKO, Ignacy

1816 - 1822 studoval na fakultě fyziky a matematiky na univerzitě ve Vilniusu. Poté, co se účastnil národně-osvobozeneckého povstání v roce 1830, byl nucen Polsko opustit. 1832 emigroval do Francie, studoval na College de France v Paříži na Ecole des Mines a mimo jiné byl studentem Leonce Elie de Beaumonta. V roce 1837 ukončil studium jako jeden z nejvíce talentovaných inženýrů v oblasti hornictví. Ještě během studia v Paříži nakreslil tři přírodovědecké mapy Polska, hydrografickou, geologickou a přírodo-hospodářskou. Měly to být první přípravné práce pro jeden atlas Polska, avšak tento nebyl nikdy publikován. V prosinci 1837 převzal post profesora chemie a mineralogie na hornické škole v La Serena v provincii Coquimbo, Chile. Tam také přednášel fyziku, geologii a hornictví. V roce 1844 publikoval dvě učebnice mineralogie, z nichž jedna "Elementos de mineralojia" byla půl století základním zdrojem znalostí o nerostném bohatství Jižní Ameriky. V letech 1846 - 1883 vedl oddělení mineralogie a fyziky na univerzitě v Santiagu de Chile a v letech 1867 - 1883 zastával také funkci rektora této univerzity. Jako člen Rady pro veřejné osvícení spolupracoval na projektu reformy chilského vzdělávacího systému, která se řídila vzorem německých univerzit a univerzity ve Vilniusu. V Chile podnikl studijní cesty po celé zemi a prováděl mineralogické a geologické výzkumy. Vědecká činnost D. obsahuje přibližně 400 zpráv z různých oblastí, především z mineralogie, ale také z geologie, zeměpisu, fyziky a etnografie. Měl kontakty s mnoha zahraničními výzkumnými institucemi: s Pařížskou hornickou školou, kterou obohatil o cenné mineralogické sbírky, se Smithsonian Institution ve Washingtonu, s vědeckou akademií v Petrohradě, s Varšavskou univerzitou a s Jagellonskou univerzitou v Krakově/Kraków, která mu v roce 1887 udělila čestný doktorát. Byl členem řady zahraničních vědeckých společností, včetně Musea National d'Historie Naturelle a Polské akademie věd. D. si získal světovou proslulost jeho prací o mineralogii a geologii a to zejména dílem „Mineralojia que comprenda principalmente las aspecies minerales de Chili, Bolivia, Peru y Provincias Argentinas.“ V roce 1846 vydal první geologickou mapu Chile. Přispěl k poznání geologické stavby Kordillery, prozkoumal a popsal dosud mnoho neznámých minerálů, mezi jinými Arquevit, Embolit, Amiolit, méně známější sulfidy stříbra a mědi, stejně jako sulfidy rtuťi a měďi, k tomu ještě měděný arsen, který byl později pojmenován rakouským geologem Williamem Heidingerem „Domeykit“. D. objevil ledkové vrstvy v pouši Atacama (tam založený důl nese dodnes jeho jméno) a uhelná ložiska v provincii Valdivia, ve kterých se do dneška stále těží. D. prozkoumal sopky, meteority, podzemní vody a minerální vody v Chile, založil meteorologická stanice a začal s meteorologickými výzkumy. Založil astronomickou observatoř, zavedl vodní potrubí pro Santiago, těžbu prvních uhlných ložisek a výstavbu moderních hornických pecí. Také se podílel na prosazování práva Indiánů. S jeho, do několika jazyků přeloženou knihou "Araucania y sus habitantes" (1845) přispěl nejen k šíření znalostí geografii Araukanie, ale také o kultury a zvycích domorodých indiánů. Díky jeho iniciativě vzniklo Národopisné muzeum v La Serena, věnované kultuře indiánských kmenů v Chile. Na památku D. nesou jeho jméno: pohoří v Andách "Cordillera de Domeyko, hora "Cerro de Domeyko" fosilie "Nautilus domeykus" a "Amonite domeykanus", květina "Viola domeykiana" a druh hmyzu "Andrello Domeykoi". V uznání za jeho vynikající služby mu udělil chilský parlament 1848 občanství, chilská vláda vydala 1903 jeho vědecké práce, které byly publikovány v pěti svazcích a v roce 1978 byly přeloženy jeho vzpomínky "Mis viajes" do španělštiny.