BORN, Ignác

B-ův otec byl důstojníkem a podnikatelem v hornictví. Po smrti rodičů vstoupil roku 1757 do jezuitské koleje, aby mohl studovat. V roce 1762 však řád opustil a studoval práva na univerzitě v Praze, kde také poté absolvoval tříletý kurz na Katedře důlních věd. Jako důlní úředník v Banské Štiavnici (1769/70) cestoval soukromě i služebně po mnoha slovenských, maďarských a sedmihradských důlních revírech. Od roku 1770 byl jako důlní rada přísedícím v Úřadu nejvyššího mincmistra a důlního dozorce v Praze.
V roce 1772 však opustil státní služby a stáhl se na svůj statek ve Starém Sedlišti na Tachovsku, kde se věnoval výhradně vědecké práci. V letech 1771/72 vydával v Praze týdeník „Prager gelehrte Nachrichten“ (Pražské učené zprávy), který přinášel zprávy a diskuze o nových poznatcích v přírodních vědách. Od roku 1772 do roku 1775 popsal v tištěných katalozích svou rozsáhlou sbírku minerálů a fosílií, která posléze v prodeji připadla Britskému muzeu v Londýně. B. se zabýval také chemickými pokusy, např. technologií afinace látek. 1773/74 dal podnět k založení Soukromé učené společnosti nauk v Praze, později Královské české společnosti nauk.
V roce 1776 byl povolán do Vídně, byl pověřen správou Císařského kabinetu produktů přírody a v roce 1779 byl jmenován dvorním radou pro mincovnictví a hornictví ve Vídni. Roku 1790 ve dvou katalozích zdokumentoval rozsáhlou přírodovědnou sbírku Eleonory Raab. V letech 1783 až 1786 se zabýval ve své laboratoři extrakcí kovů pomocí vylepšení procesu amalgamace, který prezentoval na prvním kongresu evropských montanistů v roce 1786 ve Sklenných Teplicích (Slovensko). B-ovu metodu zvýšení výtěžnosti kovů z rud převzalo několik evropských hutí. V roce 1786 byla z B-ovy iniciativy založena „Báňská společnost“, do které vstoupilo 156 členů z 21 evropských i zámořských zemí. Tato první mezinárodní vědecká společnost, která také vydávala ročenku „Hornictví“, existovala však jen do roku 1791.
B. nebyl významným přínosem pro přírodní vědy pouze na území českých zemí. Je také autorem vědecké teorie geologického složení Karpat, zabýval se genezí rudných ložisek a zkoumal čtvrtohorní sopku Komorní hůrka u Františkových lázní. Už v 70. letech 18. století významně přispěl do diskuze o podílu vulkanické činnosti na tvoření zemské kůry.