LEDWINKA, Hans

L. absolvoval po vyučení zámečníkem Státní průmyslovou školu ve Vídni a roku 1897 nastoupil jako dobrovolník do kopřivnické automobilky na Moravě. V roce 1899 se podstatnou měrou podílel na konstrukci čtyřstupňových převodovek a o rok později na konstrukci prvního závodního vozu pro barona Theodora von →Liebiga. Společně s konstruktéry Kriebelem a Struhatschekem plánoval brzdné zařízení a pracoval na automobilu typu „B“.
V roce 1902 přešel k vídeňské firmě Max Friedman, ale už na konci roku 1905 byl tehdejším ředitelem v Kopřivnici povolán zpět. V roce 1914 začala výroba typu „T“ s brzdami na všech kolech, postaveného Ledwinkou.
V květnu 1916 odešel L. do Štýrského Hradce, kde se stavěla automobilka, avšak kopřivnický závod jej opět povolal zpět, tentokrát jako ředitele nové továrny. Zde byl L. roku 1923 zodpovědný za dvouválcový vůz „Tatra 11“, který stál na počátku nové úspěšné kopřivnické série. Od roku 1930 patřil k jeho spolupracovníkům také jeho mladší syn Erich L. (1904-1992). Následovala řada nákladních a osobních vozů z L-ovy projekční kanceláře, např. „Tatra 77“ – na celém světě první v sériově vyráběné aerodynamické vozidlo nebo „Tatra 111“ – těžký tříosý nákladní vůz s pohonem na všechna kola.
K novým stavebním prvkům L-ových konstrukcí patří samonosná, proti zkrutu odolná karoserie s páteřovým rámem, nezávislé odpružení kol při maximální redukci neodpruženého materiálu, aerodynamická pontonová karoserie bez stupátka, podvozek s centrálním nosníkem a vzduchem chlazený víceválcový motor vzadu.
V roce 1944 mu Technická vysoká škola ve Vídni propůjčila čestný doktorát technických věd. Po druhé světové válce byl L. v Československu internován a odsouzen. Po odpykání trestu se vrátil zpět do Rakouska. Později žil v Mnichově, kde také roku 1967 zemřel.
Není známo, zda Joseph L. (1870-1949), který v roce 1897 odešel do USA a v letech 1910 až 1942 pracoval jako šéfkonstruktér v továrně na karoserie Edwarda G. Budda, byl bratrem Hanse L. či nikoli.