TAUSCHEK, Gustav

T. začínal roku 1920 jako posel Rakouské národní banky, kde procházel nejrůznějšími odděleními. Jeho zájem vzbudil jeden rycí stroj, který jej inspiroval k vylepšením. Stavebními prvky bylo rýsovací prkno a součásti matadoru. Protože dřevěná konstrukce neumožňovala rytí umělých linek, došel T. na nápad, začadit skleněnou desku a kresbu nechat provést jehlou. Na to dostal od Národní banky úkol vypracovat dluhopisy Společnosti národů. T. přihlásil roku 1922 patent na svůj nový gilošovací stroj a prodal jej Rakouské národní bance.
Po tomto úspěchu se vzad jistého místa v Národní bance a zcela se začal věnovat automatickému účetnictví. Zakrátko získal velký počet patentů, brzy jich bylo více než 200. Vyvinul systém účetnictví s děrovanými štítky, který spočíval na elektromechanickém principu. Rýnská továrna kovových výrobků a strojů v Düsseldorfu vyrobila část jeho patentem chráněných účetních strojů, smlouvu však později vypověděla, takže T. roku 1930 nabídl několik strojů Technickému muzeu ve Vídni. Muzeum je přijalo teprve po intervenci fyzika Josefa Naglera, pozdějšího ředitele muzea. Ve spolupráci s Naglerem vznikla konstrukce čtecího, psacího a počítacího stroje, který byl představen veřejnosti na tiskové konferenci. Zástupce International Business Machine Corporation (IBM) o tento stroj projevil zájem, a tak mohl IBM prodat 169 patentů v oblasti děrovaných štítků: děrovací stroje, míchací stroje, tabelátory a počítací stroje. Dosud existující stroje pro účetnictví s děrovanými štítky nebyly schopny násobit a dělit na jednom stroji.
Také v jiných oblastech se T. projevil jako úspěšný vynálezce. Zkonstruoval šicí stroj, vyvinul doplněk k mechanickému počítacímu stroji, který jej změnil na elektrický počítací stroj, vynalezl šifrovací stroj na mechanické bázi, jiný zase na opticko-elektrickém principu, psací stroj bez liter nebo magnetické ukládání mezivýsledků u počítacích strojů.