VEGA, Georg (Jurij)

Jako syn chudých sedláků dostal V. prostřednictvím faráře možnost absolvovat jezuitskou školu v Lublani, kde patřil k nejlepším žákům. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 navštěvoval až do roku 1775 lyceum. V dalších pěti letech pracoval jako navigační inženýr na plavitelnosti kraňských řek a snad i na stavbě Gruberova kanálu v Lublani.
Při hledání nových výzev odešel V. roku 1780 do Vídně k dělostřelectvu. Už v roce 1781 byl podporučíkem, 1784 poručíkem, 1787 kapitánem, 1793 majorem a 1802 podplukovníkem. V dobách míru vyučoval dělostřelce; nejdříve jako učitel matematiky na dělostřelecké škole (1781–1786) a poté jako profesor matematiky u moždířových dělostřelců (1786–1802). Na frontě velel dělostřeleckým jednotkám, takže 1789 až 1792 jako kapitán ve válce proti Turkům o Bělohrad a proti Prusům na Moravě, stejně jako 1793 až 1797 jako major v evropské koalici proti Francouzům na Rýně. V. přitom získal výjimečné strategické a balistické poznatky. Jak základ pro vzdělávání dělostřelců napsal V. čtyřsvazkovou učebnici „Přednášky o matematice“ (1782–1800). Na základě své obsáhlé koncepce – dílo obsahovalo také stati o geodézii, kartografii, balistice, meteorologii a ozubené převodovce – byla učebnice používána také na jiných školách a až do poloviny 19. století vyšla několikrát tiskem.
Velká nutnost zvládnout praktické početní úkoly byla u přesných logaritmů. Logaritmické tabulky, které V. vypracoval v letech 1783 až 1797 ulehčovaly počítání ve škole, v životě a u komplexnějších početních úloh v přírodních vědách a technice. V-ovy logaritmické tabulky se používaly až do zavedení elektronických kalkulaček v polovině 20. století. Poslední prokazatelné vydání desetimístných logaritmických tabulek „Thesaurus logarithmorum completus“ se objevilo roku 1962. V-ova vědecká práce obsahuje dále vícero pojednání o použití jeho logaritmů, o balistice a o aktuálních vědeckých otázkách. Jako dělostřelecký inženýr zkonstruoval V. v roce 1795 moždíř s dvojitým dostřelem ve srovnání s tehdejší artilerií. Podle své teorie ozubených kol vylepšil chod obyčejných pendlovek a dosáhl tím přesnosti tehdejších chronometrů. Aby mohl sestavit mechanický počítací stroj, zabýval se pravděpodobně také ozubenými převody. V posledních letech svého života podporoval vahou celé své autority zavedení metrického systému, ke kterému však v Rakousku došlo až roku 1876.
V. byl členem více vědeckých organizací, ,mimo jiné v Göttingenu, Mohuči, Erfurtu, Praze a Berlíně, spolupracoval a akademiky v Petrohradě, Budapešti a Paříži a roku 1801 se stal členem kraňských zemských stavů. Za své válečné zásluhy obdržel roku 1796 Řád Marie Terezie a roku 1800 titul svobodného pána.
Vědecké úspěchy však byly v protikladu se soukromými tragédiemi: žena a dcera zemřely brzy, synové otce přežili také jen o několik let. Společenská nevraživost patrně hrála roli také při V-ově úmrtí. Od 17. září 1802 byl V. prohlášen za nezvěstného. 26. září byla v Dunaji nalezena jeho mrtvola se stopami násilí.