SVAJCZER, Gabriel Mikuláš
* 11. 6. 1784, Košice, Slovenská republika
† 4. 8.1845, Baia Mare, Rumunsko
báňský inženýr
Po ukončení gymnázia byl v roce 1802 přijatý jako praktikant na Vrchním inspektorském úřadě ve Smolníku. Po roční praxi studoval od roku 1802 do roku 1804 na Báňské akademii v Banské Štiavnici a hned potom podnikl studijní cesty po báňských revírech v celé monarchii. V roce 1807 ho Dvorní komora ve Vídni jmenovala za důlního měřiče na Hlavním důlním soudě ve Smolníku. Ze starých rodinných listin věděl o opuštěných dolech ve Zlaté Idke, na které obdržel těžební právo. Po devítileté činnosti tam mohly být prokázané zásoby 300.000 tun sříbro – antimonových rudných zásob. V roce 1818 ho Dvorní komora pověřila jako hlavního inspektora a důlního soudce vedením dolů a mincoven v Nagybánya/Baia Mare. Další kariérní krok následoval roku 1834 jmenováním za dolnouherského hlavního komořího v Banské Štiavnici. V této funkci ho Dvorní komora roku 1844 pověřila vypracováním nového důlního zákona pro Uhersko. Rok na to ho zastihl dekret o penzionování.
V době své dlouholeté činnosti ve státní službě byl považovaný za významného novátora těžby ve Zlaté Idke, Sedmihradsku a na středním Slovensku. Dal vyrazit mnohé důležité štoly, vybudovat úpravny, závod na výrobu ocelových lan, válcovnu v Podbrezové. Jako ředitel Báňské a lesnické akademie podporoval báňské vědy a vzdělávání dorostu a postaral se o založení vzorového souboru map důlního měření. Svoje zkušenosti poskytl i ruským důlním odborníkům, za což mu ruský car Nikolaj udělil Řád sv. Anny. Císař František I. jej už v mladém věku povýšil do šlechtického stavu.
