NARUTOWICZ, Gabriel Józef

V letech 1873 až 1883 navštěvoval N. německé gymnázium v městě Lipawa a roku 1884 začal studovat na fyzikálně-matematické fakultě univerzity v Petrohradě. Kvůli onemocnění souchotinami musel počátkem roku 1886 přerušit studium a strávil dva roky na léčení ve Švýcarsku. Po svém návratu na podzim 1886 pokračoval ve studiu na stavební fakultě na švýcarské Technické vysoké škole v Curychu, které ukončil roku 1891.
Během studia udržoval N. kontakty s emigrantskou skupinou „Proletariát”, podporoval revolucionáře Aleksandera Dębského, kvůli čemuž upadl u ruských úřadů v nemilost, což mu zabránilo v návratu do vlasti.
N. začal pracovat v roce 1891 v St. Gallenu v kanceláři stavby železnice
St. Gallenského vlaku. V letech 1892 až 1895 pracoval jako inženýr v oddělení městského úřadu pro vodní díla a kanalizaci. V roce 1895 získal švýcarskou státní příslušnost a stal se vedoucím jednoho úseku regulace Rýna.
Po několika měsících přestoupil do známé inženýrské kanceláře L. Kürsteinera
v St. Gallenu, která se specializovala na stavby železnice, vodních děl a kanalizace. Již jeho první hydrotechnické projekty došly uznání odborníků a obdržely ceny na světových výstavách v Paříži v letech 1896 a 1900. L. Kürsteiner mu svěřil vedení firmy a nabídl mu podílnictví.
N. navrhl četné projekty a řídil stavbu vodních elektráren s výkonem několika desítek tisíc koňských sil, m.j. v Kubelu u St. Gallenu na řece Urnäch, v Andelsbuchu ve Vorarlbersku (1905–1908), v Refrainu na řece Doubs (1906–1908) a v Monthey (1908–1910).
V roce 1907 převzal katedru vodních staveb na švýcarské Technické vysoké škole v Curychu. S tímto jmenováním odešel z Kürsteinerovy kanceláře a roku 1908 otevřel vlastní inženýrskou kancelář, která pod jeho vedením realizovala mnoho vodních elektráren ve Švýcarsku, Itálii, Rakousku a Španělsku.
Jeho nejdůležitějším projektem byla vodní elektrárna Mühleberg na řece Aare, vybudovaná v letech 1917 až 1920, s výkonem 65.000 koňských sil. Údolí Aary, zahrazené betonovou zdí, získalo automatickou regulaci průtoku vody. Zahrazené jezero mělo rozlohu 3 km2 a kapacitu okolo 10 miliónů m3. Voda poháněla 6 turbín s celkovým výkonem 48.600 koňských sil. Plný provozní výkon vodní elektrárny činil v roce 1923 64.800 koňských sil.
N. připravoval první projekt vodní elektrárny v Obershali uprostřed ledovců a jezer v Bernských Alpách s plánovaným výkonem 210.000 koňských sil. Tento průkopnický projekt byl ve Švýcarsku realizován až v roce 1955. Četné technické popisy jeho prací lze najít ve „Švýcarských stavebních novinách“.
Jako expert na hydroelektrárny byl pozván do Finska, Portugalska, Německa, Francie, Alžíru a do Turecka. V letech 1913-1920 jej zvolila vysoká škola v Curychu děkanem inženýrské fakulty. V roce 1915 a 1919 byl předsedou Mezinárodní komise regulace Rýna. Roku 1920 se vzdal všech postů a stal se ministrem pro veřejné práce ve vládě Władysława Grabského. 9. prosince 1922 byl zvolen prvním prezidentem Polské republiky, ale již 16. prosince byl během návštěvy výstavy v galerii „Zachęta” ve Varšavě zavražděn politickým fanatikem Eligiuszem Niewiadomskim, členem lidového nacionálního spolku.