GRUBER, Gabriel

Narodil se majetné rodině ve Vídni a už jako mladíka jej to táhlo k misionářům do Číny, a proto v patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. Jeho cesta však nejdříve vedla do Lublaně, kde žil a pracoval v letech 1769 až 1784. Zde založil a vedl první školu řemesel ve Slovinsku, vyučoval kreslení, geometrii, mechaniku a hydrauliku na lyceu, inicioval založení Kraňské zemědělské společnosti, byl ředitelem říční plavby v Kraňském regionu (1772-1781) a v Lublani zřídil velký palác, dnešní budovu Slovinského archivu.
Jeho největším dílem je odlehčovací kanál na řece Lublaňce, kterým se měl vysušit močál v Lublani a ochránit město před povodněmi. G. vycházel z přesných geodetických měření a navrhoval odklonění části řeky odlehčovacím kanálem na hlavním řečišti před Lublaň. Po přezkoumání jeho plánů následovaly v letech 1771 až 1780 intenzivní stavební práce, které v prvních sedmi letech vedl G. osobně. Poté co se do roku 1777 vyšplhaly náklady na dvojnásobek rozpočtu, aniž by byl výkop hotov, se G. musel hájit ve Vídni. Na konci roku byl z práce odvolán a dokončením práce pověřen inženýr podplukovník Vincenc Struppi.
25. listopadu 1780 byly práce konečně dokončeny a do říčního koryta byla vpuštěna voda. Dokončovací práce však trvaly až do roku 1782. Brzy po dokončení tehdejšího Císařského příkopu se potvrdily naděje vkládané do stavby: hladina spodní vody klesla na 70 cm, velké plochy se vysušily a mohly být obdělávány.
I přes intenzivní činnost a kontakty s pokrokovou slovinskou inteligencí se však G. v Lublani dostával stále více do defenzivy, zvláště po zrušení jezuitského řádu v roce 1773. V letech 1773 až 1776 vedl obnovu vyhořelého gymnázia. V roce 1781 se pokoušel odrazit výčitky, které proti němu mířily podrobným popisem hydrotechnických poměrů ve Slovinsku. Do roku 1784 se však situace proti němu natolik vyhrotila, že byl po šestnácti letech nucen opustit Slovinsko. Po krátkém pobytu ve Vídni šel v roce 1786 do Ruska a stal se roku 1800 rektorem jezuitského kolegia v Petrohradě a v roce 1802 navíc generálem ruské jezuitské provincie. I přes povinnosti vůči řádu zůstával G. nadále činný ve vědě i didaktice. Vyučoval mechaniku, fyziku a architekturu na jezuitské koleji v Polocku, podporoval zakládání a činnost vzdělávacích institucí, vynalezl různé přístroje a plánoval paláce a pevnosti.