ZEMPLÉN, Géza
* 26. 10. 1883, Trenčín, Slovenská republika
† 24. 7. 1956, Budapešť, Maďarsko
chemik
Z.ova rodina se musela vícekrát stěhovat, protože jeho otec jako poštovní úředník byl často překládán. Gymnázium navštěvoval v Rijece. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Budapešť přírodopis a chemii a také na známém kolegiu Eötvös, na kterém se vzdělávala elita maďarské vědy. Jeho dizertace k fyzikální chemii psal u Karla Thana, u kterého také promoval „summa cum laude”.
Roku 1905 začal Z. jako asistent na katedře chemie na vysoké škole pro hornictví a lesnictví v Banské Štiavnici. V roce 1907 získal stipendium ke studiu u nositele Nobelovy ceny Emila Fischera v Berlíně. Fischer jej přivedl k organické chemii, kterou se Z. zabýval po celý život. V roce 1910 se vrátil do Banské Štiavnice. Roku 1912 vznikla na Technické univerzitě v Budapešti první katedra organické chemie, kam byl Z. roku 1913 povolán jako profesor a kde zůstal až do své smrti. V roce 1923 se stal korespondujícím, roku 1927 řádným členem maďarské akademie věd.
Velkou část svých publikací, kterých bylo více než 200, věnoval chemii cukru. Prvním významným výsledem jeho výzkumů byla reakce acetylovaných glycidů s metylátem sodným (1925). Na základě toho vyvinul takzvanou Zemplénovu metodu zmýdelnatění, pomocí které mohou být šetrně vyrobeny deriváty cukru (1929). Zemplénovo odbourávání /rozklad cukru Zuckerabbau je důležitá metoda důkazu struktury disacharidů (1926/29). Jeho metoda rtuťového acetátu znamenala nový postup výroby glukózy (hroznového cukru). Ke konci života se zabýval chemií flavonoidů. Objevení struktury přírodních flavonoidů umožnilo syntetickou výrobu těchto sloučenin.
