MAIER, Fritz Franz

Jako syn plukovního lékaře strávil M. své mládí v důsledku stěhování otcovy posádky v Miláně, Veroně, Mantově a Benátkách.
Ve Vídni studoval lodní stavitelství na Vysoké škole technické. První praktické vzdělání získal v loděnicích v Terstu. Čtyřletý pobyt v USA také rozšířil jeho znalosti lodního stavitelství. Po návratu do vlasti získal nejprve místo vedoucího lodního inženýra v loděnicích v Nové Pešti, potom místo ředitele v Ústavu pro zkoušky materiálu ve Štýru. Poté opět odcestoval, tentokrát do loděnic v Anglii a ve Skotsku. Císař jej však povolal zpět do Vídně a pověřil jej zastupováním Rakouska v mezinárodní studijní komisi k průzkumu plavitelnosti sibiřských řek. Poté vedl regulaci řek v Bosně a Hercegovině. Zároveň zkonstruoval nepřeklopitelné čluny, vhodné pro tyto řeky. Už během mládí se M. snažil najít tvary lodí, které by byly lépe plavbyschopné a kladly by vodě menší odpor. Od svých čtyřiceti let se zabýval teoretickými a praktickými pokusy. V roce 1898 se vzdal veškerých funkcí ve státních službách a stále více se věnoval této myšlence, která později dostala název „Maierform“.
Podle jeho názoru byla příď lodi formovaná příliš neohrabaně: vodu tlačila, místo aby ji rozdělovala. M. použil tvar V namísto U, přičemž docílil zmenšeni odporu o 15 až 18 procent oproti tehdy obvyklým konstrukcím. V roce 1905 si nový tvar nechal patentovat. Jeho pokusy realizovat tyto myšlenky nejprve ztroskotaly. Nakonec se mu s podporou Bodencreditanstalt podařilo získat zájem rakouského válečného loďstva. Pokusně vybavil novou přídí jeden běžný námořní tendr. Srovnávací jízdy v roce 1917 zcela potvrdily jeho očekávání. Plánovaná stavba dvou torpédových člunů tohoto tvaru však kvůli rozpadu monarchie nebyla realizována.
Krátce poté se M. u Dunajské parolodní společnosti postavit nové vlečné čluny, avšak opět bez úspěchu i přes srovnávací pokusy u Lodního technického zkušebního ústavu ve Vídni. Teprve v roce 1926, u příležitosti vypsání ceny za nejlepší trajektovou loď z Kielu do Korsöru, na sebe opět upozornil o 16 procent menším odporem svého návrhu.
Hamburské loděnice „Blohm & Voss“ se rozhodly vybavit svůj rychloparník Schnelldampfer „Europa“ vybavit přídí s Maierform, což přineslo jedenáctiprocentní úspory. Z této radostné zprávy se už však neúnavný výzkumník a vynálezce nemohl těšit. Den před obdržením této zprávy, 15. prosince 1926, zemřel M. ve svém bytě ve Vídni na otravu svítiplynem.
Jako zužitkování otcova patentu založili jeho dva synové Erich a Werner M. v Německu, ve Švýcarsku, v Terstu a v New Yorku vlastní podniky, které se úspěšně udržely. Další vývoj vedl k hruškové přídi SV SV-Wulstbug.