GERSTNER, Franz Josef Ritter von

Jako syn sedláře navštěvoval G. jezuitské gymnázium v Chomutově, poté studoval v letech 1772 až 1777 na univerzitě v Praze u Josepha →Steplinga, Jana Tesánka a Stanislava Vydry medicínu, matematiku a astronomii. Od roku 1779 pracoval jako geodet u Robot-Abolitions-Hofkommission, roku 1781 ale odešel na Univerzitu Vídeň, aby zde studoval medicínu a astronomii. Současně spolupracoval s vídeňskou hvězdárnou, což jej povzbuzovalo, aby se více věnoval studiu astronomie. V roce 1784 získal G. místo odborného asistenta v pražské klementinské observatoři. V této funkci publikoval práce, které vzbudily pozornost odborníků v celé Evropě. Svými výpočty upravil údaje o zeměpisné délce několika evropských měst a představovaly novou metodu jak určit zeměpisnou délku na základě pozorování zatmění slunce. Přesto přijal místo vrchního inženýra komise spravující pozemkovou daň.
Po smrti jeho učitele Jana Tesánka povolala G. pražská univerzita v roce 1788 jako profesora vyšší matematiky. Od té doby se G. věnoval především pedagogické činnosti a reformám vysokého školství. V roce 1795 se stal členem studijní dvorské komise ve Vídni. Zde se angažoval především za přebudování rakouského technického školství podle vzoru pařížské École Polytechnique. Poté co ústředí ve Vídni jeho ideje nepodpořilo, převzaly iniciativu české stavy a v listopadu 1806 založily v Praze Polytechnický institut. G. jako spoluzakladatel zde vyučoval jako profesor mechaniky a hydrauliky a čtvrtstoletí byl také ředitelem. Už v roce 1804 jej univerzita jmenovala ředitelem Matematicko-fyzikálních studií.
Jeho přednášky o mechanice vyšly v letech 1831–1834 jako příručka mechaniky ve třech svazcích. Ve svých raných pracích se G. zabýval mimo jiné stavební mechanikou (1789), působením tření na výkon strojů (1790), teorií vodní energie (1795). Vyjadřoval se k aktuálním praktickým technickým problémům. Když byl v roce 1807 požádán o posudek plánovaného kanálu mezi Vltavou a Dunajem, který měl procházet Šumavou, tak tuto ideu odmítl a zasazoval se o spojení Českých Budějovic a Lince koněspřežnou železnicí, jejíž stavbu nakonec v roce 1825 započal jeho syn Franz Anton →G.
Roku 1811 se stal ředitelem vodních staveb v Čechách, odpovědným za stavbu a kontrolu mostů. V roce 1821 onemocněl tuberkulózou, a proto se musel stáhnout z mnoha funkcí: 1822 z Katedry vyšší matematiky na univerzitě, 1828 z pozice ředitele vodních staveb a 1831 z Katedry mechaniky na Polytechnickém institutu. Roku 1832 byl penzionován a v již v červenci téhož roku zemřel.