WERTHEIM, Franz Freiherr von

Narodil se do skromných poměrů malé kupecké rodiny, dostalo se mu tenkrát obvyklého kupeckého vzdělání. Odborné technické vzdělání, které si přál, mu však bylo odepřeno. Po dokončení školní docházky a učení cestoval po Německu, Francii a Anglii. Po návratu opustil kupecké povolání a v roce 1841 zřídil v Kremsu továrnu na výrobu nářadí. Ocel, kterou odebíral v zahraničí, použil nejprve ve své dílně na držadla, hoblovačky a soustruhy. Toto nářadí nechal W. vyrobit z habrového dřeva, které bylo v Rakousku dostupné. Současně ve Štýrských hamrech inicioval nové pokusy, které by ocel zlepšily, takže zanedlouho nahradila ocel dováženou.
V roce 1842 převzal W. dvě kovárny na nářadí, jednu ve Vídni a jednu v Neuberku bei Scheibbs. Roku 1845 získal na Průmyslové výstavě ve Vídni první cenu se svou více než tisíc exponátů čítající sbírkou vzorů. Sbírka se stala vlastnictvím Technologického kabinetu Polytechnického institutu ve Vídni. Jeho sbírky se také po Světových výstavách stávaly součástí významných sbírek vzorů a učebních pomůcek, jako např. Conservatoire des Arts et Métiers v Paříži (1855) nebo South Kensington Museum v Londýně (1867, dnes Science Museum).
Řadu let spolupracoval W. se svým otcem Wilhelmem Knepperem. Podnik vyráběl barevný papír, od roku 1853 také želatinový papír a v roce 1856 byla zahájena hromadná výroba cigaretového papíru. Když se se svou ženou rozešli, skončila také spolupráce s Knepperem.
V roce 1851 získal patentní práva na pokladnu firmy Sommermayer, vystavenou na Světové výstavě v Londýně a rok na to získal rakouské privilegium na její vylepšenou verzi. Taktéž v roce 1852 otevřel ve Vídni-Erdberku první dílnu na výrobu ohnivzdorných pokladen. V únoru 1853 uspořádal veřejnou zkoušku s ohněm, čímž dokazoval odolnost svých pokladen.
Jeho ohnivzdorné pokladny si potom objednala Národní banka, všechny daňové úřady a mnoho bank v císařství. V roce 1857 zorganizoval W. v Konstantinopoli za přítomnosti sultána další zkoušku ohněm, po jejímž úspěchu začal export na východ. Rok na to spojil své Wiener Werkstätten v jeden jediný podnik v tehdejší Louisengasse (dnes Mommsengasse) ve čtvrtém okrsku (Wieden).
V roce 1863 získal W. patentní práva na zámek, který vynalezl Američan Yale a opatřil všechny své zámky a klíče tímto zařízením. Po těchto obchodních úspěších vydal roku 1869 „Nauku o nářadí pro dřevaře“, která obsahuje text a obrázky, na 41 tabulkách obsahuje 1.081 většinou barevných figur, na kterých jsou vyobrazeny všechny tenkrát známé druhy nářadí a jednoduchá zařízení a stroje vyrobené ze dřeva.
Kvetoucí podnik se v roce 1872 stal akciovou společností. Když se však v roce 1873 kurzy akcií v důsledku všeobecné krize zhroutily, využil příležitosti převést podnik opět do svého soukromého vlastnictví. W. se poté ještě zúčastnil Mezinárodní výstavy v Kapském městě (1877) i Světových výstav v Paříži (1878) a Sydney (1879). Vedle své průmyslové činnosti byl W. poslancem dolnorakouského Zemského sněmu, obecním radou ve Vídni (1868–1874), viceprezidentem Vídeňské obchodní a hospodářské komory (1858–1866), prezidentem Dolnorakouského živnostenského spolku (1871–1874) a kurátorem Rakouského muzea umění a průmyslu.