STEINBERG, Franz Anton von
(STEMBERG)
* 28. 10. 1684, Kalec u Zagorje na Krasu, Slovinsko
† 7. 2. 1765, Ljubljana, Slovinsko
vodní, silniční a báňský inženýr
Jako syn majetných rodičů navštěvoval S. školy v Cerknici, Lublani a Vídni, procestoval Německo a Itálii, vstoupil pak do státních skužeb a v letech 1712 až 1724 se zabýval stavem lesů, řek a silnic v Krasu a na Jadranu. Roku 1718 převzal dozor nad silnicemi do Gorizie, Terstu a Rijeky.
Při mapování jej podporoval architekt Gregor Maček. Jejich mapa z roku 1720 je jednou z prvních tematicky specializovaných map Slovinska. O tři roky později S. vytvořil obecný program stavby a údržby silnic, který napříč Rakouskem dosáhl příkladného efektu. V rámci studia říční plavby jezdil několik měsíců na člunu na velkých řekách v Kraňsku a Štýrsku s olovnicí a roku 1723 nakreslil říční mapu. Poté získal zakázku na plány tras lodní dopravy na řekách Sávě, Drávě a Muře. Roku 1724 se S. stal správcem rtuťového dolu v Idriji. K reorganizaci dolu bylo zapotřebí rozsáhlých přípravných prací: než mohl být roku 1827 vytvořen půdorys a geologický řez všech štol, šachet, podloží a zařízení, bylo nutné provést mnoho měření a nakreslit plány. S. věnoval toto první úplné znázornění dolu po více než čtvrtstoletí práce císaři Karlu IV. Když císař na své cestě do Terstu po řece Lublaňce zavítal až do Vrhniky, kde se tenkrát rtuť překládala z tažných koní na čluny, přivítali ho horníci s pochodněmi a S. mu předal přesný model dolu. Nová éra začala vyhloubením několika nových – nejvýznamnější byla pojmenována po Marii Terezii – a zavedením nového rudného prádla. Opatření, která S. zavedl, zvyšovala nepřetržitě až do konce 18. století výnos rtuti. K S-ovým nejvýznamnějším žákům v Idriji patřil také Jožef →Mrak.
Po penzionování v roce 1747 přesídlil S. do Lublaně a zabýval se především výzkumem Cerknického jezera, které k sobě už ve druhé polovině 17. století přitahovalo pozornost kraňského všestranného učence Johanna Weikarda →Valvasora.
