AVČIN, France

A. studoval elektrotechniku na univerzitě v Lublani. V roce 1938 získal titul Dr. techn. a začal na téže univerzitě také vyučovat – pouze s přestávkou během války, kdy se připojil k partyzánům. V roce 1946 byl jmenován mimořádným a v roce 1957 řádným profesorem.
A. významně přispěl mimo jiné oblasti metrologie, kterou pojímal jako základ dalšího vývoje a kterou svým výzkumem podpořil jak ve Slovinsku, tak za jeho hranicemi. U příležitosti mezinárodní Generální konference měr a vah v Paříži v roce 1960 dal podnět k tomu, aby jednotka magnetické indukce byla pojmenována po Nikolu →Teslovi a i přes tuhý odpor fóra byl schopen svůj návrh prosadit. A. patřil k prvním technikům, kteří v medicíně začali používat technické možnosti při léčbě nádorů.
K jeho vynálezům patří magnetická čočka pro elektronický mikroskop, ale také elektronická měřidla rychlosti a parametrů pro balistické střely. A. byl také vynikajícím horolezcem a nesobeckým pomocníkem při záchranných akcích, pro které vyvinul elektronické vyhledávací zařízení, s jehož pomocí bylo možné zachraňovat lidi uvízlé v lavinách. Známé jsou rovněž jeho stoupačky a kombinovaný spací pytel / bivak. Jako lovec vynalezl tzv. ABC kulku, která zasažené zvíře na místě usmrtí.
A. se jako technik ve všech svých pracích snažil zohledňovat ochranu přírody. Ochrana přírody pro něj znamenala dlouhodobou novou orientaci techniky pro blaho lidstva. Jeho knihy „Kjer tišina šepeta“ (1964) a „Človek proti naravi“ (1969) naráží stejně jako jeho leitmotiv „Mysli globálně, jednej lokálně“ jak na nekritické přijetí, tak na tvrdý odpor. Svým nasazením za odklon od nevratných zdrojů energie k vratným patří k průkopníkům ekologicky myslících techniků.
Jeho práce o balistice a jeho teorie o bouřích jako magneticko-aerodynamických generátorech gigantických dimenzí zůstaly nedokončeny.