PORSCHE, Ferdinand

Po studiu na strojní průmyslové škole v Liberci nastoupil syn klempířského mistra v roce 1893 jako praktikant do „Vereinigte Elektrizitätswerke Egger“ ve Vídni, kde v roce 1897 povýšil na vedoucího zkušebního úřadu. Roku 1899 přešel k firmě Lohner jako konstruktér elektroautomobilů. Zde postavil své první motorové vozy. Tento „P.-Lohner-Chaise“ byl ještě hodně podobný kočáru. Dvě sedadla pod krytem, extra lavička a blatník z roku 1880. Markantní bylo vestavění elektromotoru do hlav předních kol, která tak byla zároveň hnacími i řídicími koly. Vozidlo bylo s velkým úspěchem vystavováno na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Roku 1906 se P. stal vedoucím vývoje a výroby u společnosti „Österreichische Daimler-Motoren“ ve Wiener Neustadtu.
Po stavbě různých elektromobilů a smíšených vozů se přiklonil k pohonu spalovacím motorem, protože poznal, že obě předešlé konstrukce byly příliš těžké. V roce 1907 byly postaveny první vozy „Maya“ s pohonem na benzín. P-ho automobily se na Závodu prince Heinricha v roce 1910 umístily na prvních třech místech.
Mimoto se P. zabýval stavbou leteckých motorů a těžkých tahačů pro děla. V roce 1912 vznikl letecký motor s výkonem 90 koňských sil s chlazením vzduchem. Roku 1914 zkonstruoval vlak domobrany Landwehrzug a během první světové války se zúčastnil mnoha velkých vojenských projektů pro rakouskou armádu. Mimo jiné motorizace nového 30,5 centimetrového hmoždíře, prvního těžkého motorizovaného děla na světě. V roce 1916 jej společnost „Austro-Daimler-Motoren“ jmenovala svým generálním ředitelem.
Po válce P. vyvinul závodní vůz Austro-Daimler typu „Sascha“ a od něj odvozený malý vůz. Na základě omezených možností vývoje v poválečném Rakousku převzal v roce 1923 jako člen představenstva technické oddělení společnosti „Daimler-Motoren“ ve Stuttgartu (od roku 1926 „Daimler-Benz AG“). Do této doby spadá také vývoj sportovních vozů Mercedes-Benz typu „S“, „SS“, „SSK“ a „SSKL“, které dosahovaly významných sportovních úspěchů.
V roce 1929 P. doufal, že jako člen představenstva a technický ředitel „Steyr-Werke AG“ bude přeci jen schopen realizovat své ideje v Rakousku. Pád Bodencreditanstalt a následující hospodářské problémy jej však přiměly, aby svou činnost ukončil a na konci roku 1930 založil ve Stuttgartu vlastní konstrukční kancelář, která pracovala pro německé automobilky. Vznikly vozy s šesti- a osmiválcovými motory pro firmu Wanderer, malý vůz pro firmu Zündapp, malý vůz pro NSU a závodní vůz Auto-Union. K tomu přibyly motory pro auta a letadla, podvozky, závěsy kol, řízení, převodovky atd. Jednou z nejvýznamnějších konstrukcí bylo odpružení zkrutnou tyčí, které bylo použito v mnoha P-ho konstrukcích a také u užitných a závodních vozů.
Ve Stuttgartu začal P. plánovat také levný „lidový vůz“ (německy Volkswagen). V roce 1934 proto s P-ho konstrukční kanceláří uzavřel Říšský spolek automobilového průmyslu smlouvu o stavbě „Volkswagenu“. „Třetí říše“ se P-ho konceptu chopila a pověřila ho v roce technickým vedením továrny, zřízené „Německou frontou práce“ ve Wolfsburku. V přípravném stádiu těchto prací se P. v letech 1936 a 1937 dvakrát byl informovat v USA u Henryho Forda o masové výrobě na bázi běžícího pásu.
Během druhé světové války vyvinul P. pro Deutsche Wehrmacht mimo jiné tank „Tiger“. Po dvouletém vězení ve Francii (1945 až 1947) začal P. ve Gmündu (Korutany) s výrobou zemědělských strojů a konstrukcí P. „Typ 356“. V letech 1949/50 se firma pod jeho vedením opět přestěhovala do Stuttgartu a začala vyrábět automobily P. Podnik se jménem P. patří dodnes k menším, ale úspěšným výrobcům automobilů a obchodníkům s nimi.