LOBE, Feliks
* 14. 10. 1894, Ljubljana, Slovinsko
† 9. 5. 1970, Ljubljana, Slovinsko
strojní inženýr
L. se už jako žák zabýval vynálezy a jako maturant přihlásil svůj první patent. Po maturitě na gymnáziu v Novem Meste v roce 1914 začal studovat strojírenství v Praze, roku 1915 však musel narukovat a ve studiu mohl pokračovat teprve po válce, titul inženýra získal v roce 1922.
V letech 1922 až 1927 byl šéfkonstruktérem ve vídeňské strojírně Warchalowski-Eissler, poté rok u státní železniční společnosti. Plánoval a konstruoval parní, elektrické a dieselové lokomotivy a tramvaje. Na svá řešení pružin, pohonu a brzd u elektrických lokomotiv s vnitřním spalováním získal patenty.
Po odchodu z Vídně se L. stal se technickým vedoucím továrny na vagóny, stroje a motory v Slavonském Brodě. V roce 1930 jej známý elektrotechnik Milan →Vidmar vzal na Univerzitu Lublaň, kde jako mimořádný profesor elektrotechniky přednášel základy strojírenství. Zde v roce 1933 inicioval zřízení hydrotechnické, kalorické a technologické laboratoře a budovy strojní fakulty.
L. i nadále zůstával činný jako vynálezce, především v oblasti systémů ozubených kol, na které získal patenty. V roce 1949 se stal řádným členem Slovinské akademie věd a umění, v letech 1958/59 byl děkanem Fakulty elektrotechniky a strojírenství v Lublani, v dalším roce proděkanem. Také po své předčasné emeritaci dále přednášel na Vysoké škole technické, v roce 1965 však těžce onemocněl.
