KWIATKOWSKI, Eugeniusz Felicjan

K. studoval 1907 až 1910 na chemické fakultě Lvovské technické vysoké školy. Jeho vzdělání pokračovalo až do roku 1912 na chemické fakultě Technické vysoké školy v Mnichově.
Své vědecké výzkumy, týkající se syntetických barviv, prováděl v dílně G. Schultze. Věnoval se zvláště chemii uhlí a příbuzných surovin. Pokusy v této oblasti prováděl
v laboratoři plynáren v Lodži a v městských plynárnách ve Lvově/Lwow/Lwiw/Lwów.
V letech 1913 až 1916 vedl městské plynárny v Lublinu. Po jeho publikaci o využití tuzemských surovin v chemickém průmyslu jej povolala chemická fakulta varšavské Technické vysoké školy v roce 1921 jako docenta. Přednášel tam o výrobě plynů a chemii uhlí. Ignacy Mościcki, tehdy generální ředitel Státní továrny azosloučenin
v Chorzově/Chorzów a později prezident Polské republiky, ustanovil K. v roce 1923 ředitelem této továrny.
V letech 1926 až 1930 byl K. členem vlády jako ministr průmyslu a obchodu.
Požadoval výstavbu přístavu v Gdyni/Gdynia. Pod jeho vedením se toto město stalo největším překladovým přístavem Baltského moře a jedním z největších v Evropě.
V roce 1930 se tohoto úřadu vzdal a přijal místo generálního ředitele Státní továrny azosloučenin v Mościci, dnes Tarnově/Tarnów u Krakova/Kraków. Tato továrna, jeden z nejdůležitějších základů průmyslu v Polsku meziválečné doby, stála následkem hospodářské krize před bankrotem. K. podnik zachránil tím, že zavedl odpovídající cenovou a úvěrovou politiku. 1933 se stal generálním ředitelem sloučených továren závodů azosloučenin v Chorzově/Chorzów a v Mościci, a přispěl tak k budování polského chemického průmyslu. V letech 1935 až 1939 pracoval jako zastupující ministerský předseda pro záležitosti hospodářství a ministr financí.
Jedním z jeho největších úspěchů bylo vedle stavby přístavu Gdyně/Gdynia, výstavba ústřední průmyslové oblasti v rámci čtyřletého investičního plánu, vyhlášeného v roce 1936. Diky jeho iniciativě vznikly četné zbrojní, energetické a strojírenské průmyslové podniky. Během druhé světové války byl K. internován do Rumunska. V této době se věnoval vědeckým pracím. Tehdy vzniklý rukopis „Nástin hospodářských dějin světa“ vyšel v roce 1947 ve Varšavě jako kniha.
V roce 1945 se vrátil do vlasti a převzal úřad delegáta vlády pro záležitosti mořského pobřeží, což přispělo k rychlé obnově zničených přístavů v Gdaňsku/Gdańsk, Gdyni/Gdynia a Štětíně/Szczecin. V roce 1948 byl však již z politických důvodů propuštěn. Poté se soustředil opět na své vědecké práce.
Roku 1934 se K. stal členem Akademie technických věd ve Varšavě a v roce 1974 mu Gdaňská univerzita udělila titul Dr. h.c. Ekonomických věd.