WEYR, Emil

W. studoval stejně jako jeho bratr Eduard →W. u svého otce Františka W. matematiku a fyziku na Vyšší německé reálné škole v Praze. Poté navštěvoval pražský Polytechnický institut, kde v letech 1865 až 1868 navštěvoval především přednášky z geometrie Wilhelma Fiedlera, pocházejícího z Chemnitzu. Bezprostředně po dokončení studia získal W. místo asistenta na Katedře matematiky u Heinricha Durége, který jej dále nadchl pro geometrii.
Tehdy také W. publikoval své první práce, které se věnovaly teorii magnetických ploch a magnetickému působení elektrických proudů a které se setkaly s velkým zájmem Ernsta →Macha, který tehdy vyučoval na pražské univerzitě. V roce 1869 promoval v Lipsku, 1870 se stal soukromým docentem a začal na pražské univerzitě vyučovat projektivní geometrii. Jeho plán získat stipendium a odejít do Paříže k Micheli Chaslesovi, Charlesi Hermitovi, Bonnetovi, Josephu Louisi Francoisi Bertrandovi a J. A. Serretovi však ztroskotal kvůli vypuknutí prusko-rakouské války. Místo toho odjel W. v prosinci 1870 do Milána, kde navštěvoval přednášky Luigi Cremonase, s kterým jej, stejně jako s Felice Casoratim, pojilo dlouholeté přátelství. Na jaře 1871 pokračoval ve studijní cestě do Padovy, Bologně, Pisy, Říma a Neapole a navázal tam kontakty s tehdy významnými italskými matematiky.
V květnu 1871 se vrátil zpět do Prahy, a protože F. J. Studnička odešel z Vysokého učení technického na Katedru matematiky na Karlově univerzitě, nastoupil W. na Studničkovo místo jako mimořádný profesor matematiky. V letech 1870 až 1872 publikoval W. dvanáct prací, přeložil dvě větší práce od Cremony a společně s bratrem Eduardem začal vydávat první českou učebnici projektivní geometrie „Základové vyšší geometrie“ (1870-1878). Byl spoluzakladatelem časopisu „Archiv mathematiky a fyziky“ a jako šéfredaktor se mu snažil vtisknout mezinárodní, vícejazyčný formát. Poté co odešel z Prahy se však po dvanácti letech přestal časopis vydávat.
V roce 1875 mu vídeňská univerzita nabídla řádnou profesuru matematiky pod podmínkou, že se bude ve Vídni věnovat především geometrii. Během téměř dvacetileté výukové činnosti ve Vídni patřil W. k nejvýznamnějším matematikům své doby. Společně s Gustavem von Escherich se mu roku 1890 podařilo ve Vídni založit první matematický odborný časopis v Rakousku, „Monatshefte für Mathematik und Physik“.
W. publikoval během své 27leté, relativně krátké vědecké kariéry přes 150 vědeckých prací, převážně o geometrii. Ze systematického zkoumání rovin – a také prostorových křivek třetího a čtvrtého řádu – vznikla práce „Beiträge zur Curvenlehre“ (Příspěvky k nauce o křivkách, 1880).