VOTOČEK, Emil

Jako syn pražského obchodníka s papírem měl V. převzít otcovu živnost, a proto po gymnáziu navštěvoval obchodní akademii. V. se však zajímal o chemii, především o organickou, a zapsal se na České vysoké učení technické v Praze. Po studiu strávil V. rok ve francouzském Mulhouse, kde se seznámil s chemií barev, a další rok v Göttingenu, kde se zabýval výzkumem sacharidů.
Od roku 1895 pracoval jako asistent na Českém vysokém učení technickém, kde se v roce 1900 habilitoval jako docent. Jeho učitel Raýman, žák Friedricha Augusta von Kekulés a profesor chemie na Karlově univerzitě, jej habilitoval a podporoval. Roku 1906 se V. stal mimořádným a rok na to řádným profesorem experimentální anorganické a organické chemie na Českém vysokém učení technickém, které jej roku 1921/22 zvolilo svým rektorem. V. zde působil až do uzavření školy v roce 1939.
V-ův zájem byl široký a zahrnoval organickou, anorganickou a analytickou chemii. Vedle řady objevů, obzvláště v chemii sacharidů, se V-ovi připisuje také mezinárodně uznávaná terminologie metylpentózy. Mnoho let působil V. jako člen terminologické Komise organické chemie v rámci International Union od Pure and Applied Chemistry (IUPAC). V-ovy práce o chemii sacharidů se týkaly jejich izolace a charakteristiky. V. popsal např. epimery pro jejich určitý způsob prostorové izomerie vazeb, ale také četné syntézy sacharidů a jejich derivátů.
Jako učitel publikoval V. několik učebnic organické a anorganické chemie. Jako příspěvek k rychlému rozšíření mezinárodního výzkumu založil spolu s Jaroslavem →Heyrovským časopis „Collection of Czechoslovak Chemical Communications“. V. sám mluvil francouzsky, polsky, srbochorvatsky, italsky, španělsky a německy. Toto mimořádné jazykové nadání mu umožnilo vydat několik chemických slovníků a česko-francouzskou konverzaci. V. byl muzikálně nadaný a po studiu na pražské konzervatoři byl činný mimoto jako hudební skladatel komorní hudby a písní.
Od roku 1972 uděluje Vysoká škola chemicko-technologická Votočkovu medaili jako nejvyšší vyznamenání za výjimečné vědecké zásluhy v oblasti chemie. Roku 1933 byl V. navržen na Nobelovu cenu za chemii, toho roku však nebyla udělována.