ŠKODA, Emil

Š. pocházel z majetné rodiny a po reálce v Plzni a Chebu studoval nejprve dva roky na Vysokém učení technickém v Praze a poté ve Stuttgartu. Roku 1859 se jako dobrovolník zúčastnil války v Itálii, jejímž následkem si přivodil žaludeční potíže, které jej obtěžovaly po celý život. Studium nakonec dokončil na Vysoké škole technické v Karlsruhe.
První zkušenosti jako inženýr nasbíral Š. v Chemnitzu v továrně na obráběcí stroje, založené Richardem Hartmannem, poté v Magdeburku v závodech Gruson a v Brémách ve strojní továrně Wesser. Po návratu do Plzně pracoval jako hlavní inženýr ve strojním závodě hraběte Ernsta von Wallenstein. Roku 1869 Wallenstein svou továrnu prodal svému vrchnímu inženýrovi. Výrobní program zahrnoval parní stroje, kotle a čerpadla, stroje pro cukrovary, pivovary, papírny a cihelny. Podnik pod Š-ovým vedením expandoval, dobyl ruský trh a roku 1876 zřídil pobočku v Kyjevě. V té době strojní závod měl 150 zaměstnanců.
Od 70. let 19. století, i přes cyklické poklesy, rozšiřování neustále pokračuje: 1871 otevření nové slévárny, 1872 vybavení montovny novými pojízdnými jeřáby a strojní továrny novými obráběcími stroji, 1882 otevření modelové slévárny a kovárny, 1885 otevření ocelárny. Rok na to postavil Š. své vlastní nádraží „Plzeň ­­- Škodovy závody“ a továrnu pro státní železnici Vídeň – Eger.
V průběhu 80. let 19. století vstoupil také do zbrojního průmyslu a vyráběl tanky. Roku 1888 dodal Š. první lafety pro děla a roku 1890 začala sériová výroba děl ráže 47mm, 70mm, 120mm a 150mm. Tenkrát už podnik zaměstnával 3.000 lidí a Škodovy závody byly největší zbrojní továrnou v monarchii.
Roku 1897 byla do provozu uvedena první ocelárna pro litou a martinskou ocel a nové apretační a modelové dílny. Škodovy závody poté tedy mohly mimo kanónů dodávat také lodní tanky Schiffspanzer a pancéřové věže, ocelové odlitky a výkovky, jako např. opěry hřídele a rámy kormidel Steuerrahmen.
V roce 1899 byl podnik převeden na akciovou společnost „Škodovy závody a.s. v Plzni“. Š. si jako předseda správní rady a ředitel závodů ponechal podstatný vliv. Okolo roku 1900 zaměstnával 4.000 pracovníků a 200 úředníků. Výrobky Škodových závodů, mimo jiné výstroj válečných lodí, zařízení cukrovarů nebo pivovarů, parní a plynové motory, jeřáby, hydraulické lisy, stroje pro doly a mrazicí zařízení, byly vyváženy do celého světa. Š. tak dodal i turbíny pro elektrárnu na Niagarských vodopádech.
Dynamický rozvoj přerušila náhlá smrt zakladatele během návratu z lázní Bad Gastein.
Jako mnoho vlastenecky smýšlejících podnikatelů se také Š. angažoval sociálně: v roce 1871 založil nemocenskou pokladnu pro dělníky a 1893 penzijní spolek pro úředníky. Na vrcholu své podnikatelské kariéry jej v roce 1899 císař jmenoval doživotním členem Panské sněmovny.
Roku 1925 převzaly Škodovy závody automobilku Laurin & →Klement v Mladé Boleslavi. V rámci koncernu Volkswagen existuje tento tradiční podnik dodnes.