KOLBEN, Emil

K. po vyšší reálce do roku 1887 studoval strojírenství v Praze na Německém vysokém učení technickém a poté navštěvoval přednášky o elektrotechnice. Po roce praxe v Čechách získal v roce 1888 stipendium do USA, kde dostal práci u Edison Machine Company ve Schenectady a kde zůstal jako hlavní inženýr technického oddělení do roku 1892. V New Yorku se také K. seznámil s Nikolou →Teslou, který jej fascinoval a ovlivnil ještě více než Edison. Ve volbě mezi stejnosměrným a střídavým proudem se K., v protikladu ke svému rivalu Františku →Křižíkovi, jednoznačně přiklonil na stranu →Teslou propagovaného střídavého proudu.
Po návratu se K. u švýcarské firmy Oerlikon zabýval především použitím vícefázového proudu, systémy vedení proudu na dlouhé vzdálenosti, problémy silnoproudých strojů a elektrifikací dopravy.
Roku 1896 se vrátil zpět do Čech a v Praze založil elektrotechnickou firmu s názvem „Kolben a spol. elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech“. Provoz začal výrobou elektromotorů a generátorů pro elektrárny. V roce 1898 koupila firmu s asi 100 zaměstnanci Živnostenská banka a přeměnila ji na akciovou společnost „Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. v Praze“. K. však i nadále zůstal ředitelem. Program výroby vycházel z potřeb elektrifikace dopravy, osvětlení a továrních provozů. Do roku 1907 vyrobila Elektrotechnická akciová společnost 5.000 elektrických strojů, 6.500 nástrojů, 700 malých a 205 velkých rozdělovačů a zřídila první elektrickou centrálu města Prahy a elektrárnu v Londýně. Podnik tehdy zaměstnával okolo 800 zaměstnanců.
V první světové válce zbrojní podnik, v roce 1921 došlo k fúzi s Českomoravskou strojírnou pod názvem „Českomoravská-Kolben, a.s.“. Nový, větší koncern vyráběl turbíny, generátory, elektrolokomotivy, zařízení pro cukrovary a automobily. Dále roku 1927 došlo ke spojení s firmou Breitfeld, Daněk a spol., a.s. Výsledná „Českomoravská-Kolben-Daněk“ (ČKD) se tak stala největší strojní firmou v Československu. K. vykonával funkci vrchního ředitele a zástupce předsedy správní rady. Publikoval mnoho článků jak v domácích, tak v zahraničních časopisech a sbornících. Roku 1906 mu Německé vysoké učení technické propůjčilo titul čestného doktora technických věd.
Po okupaci ČSR německou armádou 15. března 1939 byl K. propuštěn ze správní rady, zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Terezíně, kde roku 1943 zemřel.