BUCHAR, Emil

Po maturitě na státním reálném gymnáziu v Nové Pace studoval B. v letech 1921 až 1926 astronomii na Přírodovědné fakultě Karlovy univerzity v Praze. Doktorát přírodních věd získal v roce 1927 dizertací s názvem „L´orbite de la planète 1055“. Už během studia pracoval B. jako asistent na Astronomickém institutu Karlovy univerzity, poté do roku 1929 na aerografickém a meridiánovém oddělení alžírské observatoře Bouzareah.
Po návratu do Prahy pracoval B. dalších sedmnáct let v astronomické sekci Armádního geografického institutu a později na Geodetickém úřadě v Praze. Po habilitaci na téma „Tížnicová odchylka a geoid v Československu“ se v roce 1946 stal profesorem astronomie a základů geofyziky na Vysokém učení technickém v Praze. V roce 1948 byl děkanem Fakulty geodézie a několik let předsedou Institutu vyšší geodézie, astronomie a základů geofyziky. Od založení astronomické observatoře Vysokého učení technického ji vedl a zřídil československou mezinárodní stanici k určení pohybu zemských pólů a variací rotace Země. K tomu B. vytvořil astrometrické zařízení s velkou přesností.
Těžišti B-ovy práce jsou nebeská mechanika, astrometrie a geodetická astronomie. Měřil polohy mnoha malých planet a komet, pozoroval řadu zatmění měsíce a slunce, krytí a měřil jasnost komet. Různými metodami, které neustále vytvářel, prováděl astronomická měření geografických poloh a azimutů na velkém počtu trigonometrických bodů československé geodetické sítě. Pro přímé měření osobní chyby při cirkumzernitálu vyvinul pomůcku, která byla dlouho a úspěšně používána při vymezování astronomicko-geodetické sítě státního území. Později zkonstruoval prizmatický registrační mikrometr, který automaticky vylučuje osobní chyby už v průběhu pozorování. Typ cirkumzenitálu, který realizoval, se osvědčil při měření během Mezinárodního roku geofyziky.
Mimořádné jsou B-ovy příspěvky ve vývoji nebeské mechaniky od startu prvních satelitů Sputnik I a II. Jako první rozeznal odvození zploštění pólů Země z pohybu čáry uzlů a perigeí umělých satelitů. Tím se B. stal uznávaným členem science community aerodynamiky satelitů. Stal se členem Mezinárodní komise pro kosmický výzkum v Paříži, Mezinárodní astronomické akademie a mezinárodní komise pro vědecké využití umělých satelitů v geodézii, předsedal 6. komisi Mezinárodní astronomické unie a byl rovněž členem redakční rady mezinárodního časopisu Ikarus. B. je autorem více než šedesáti vědeckých prací. Československá akademie věd, založená v roce 1952 jej jmenovala členem korespondentem.