RUSJAN, Edvard

R. se stejně jako jeho otec vyučil bednářem, jako sportovec však byl po celý život nadšený letectví. Stanicemi jeho života byly Terst (1886–1890), Renče (1890–1898), Gorica (od roku 1898), Záhřeb (konec roku 1910) a Bělehrad (začátek roku 1911).
Svých prvních veřejných úspěchů dosáhl v cyklistice, kde také potkal osoby, které byly později důležité pro jeho zájem o letectví. Nadšení pro letectví sdílel od roku 1897 se svým o dva roky starším bratrem Jožem, který až do R-ovy smrti zůstal jeho nejbližším spolupracovníkem a poté pokračoval v jeho práci. Roku 1900 postavili oba bratři první model schopný letu.
V roce 1908 se rozhodli postavit letadlo, ztroskotali však na nedostatku technických znalostí a na nedostatku peněz na motor. Přesto se R. rozhodl – podle vzoru bratří Wrightů – sám postavit motor a odcestoval s plány k inženýru Franzi Millerovi do Turína. Miller nadaného muže podpořil, obstaral mu motor letadla „Anzani“ s 25 koňskými silami a umožnil mu navštívit mezinárodní letecké setkání v září 1909 v italské Brescii. Zde R. na vlastní oči viděl nejnovější vymoženosti letectví a seznámil se mimo jiné s Louisem Blériotem, který krátce předtím jako první přeletěl kanál La Manche.
Vzorem pro jeho vlastní letadlo se mi však stal v Brescii vítězný americký „Curtiss Golden Flyer“. Po návratu do Gorici zkonstruoval se svým bratrem Jožem a dobrovolnými pomocníky dvojplošník, se kterým po několika konstrukčních úpravách 25. listopadu 1909 →Rusjan (jako první Slovinec) uletěl 60 metrů. O čtyři dny později zvládl už 600 metrů. Do srpna 1910 postavili bratři sedm letadel, které byly nazvány podle Edvarda „Eda“. „Eda I“ byl dvojplošník, „Eda II“ trojplošník typu „kachna“ (s motorem umístěným vzadu a impulzem), „Eda III“ a „Eda IV“ byly stejně jako „Eda I“ dvojplošníky, „Eda V“ odpovídal vzoru jednoplošníku „Demoiselle“ (Santos-Dumont), „Eda VI“ vznikl podle Blériotova letadla č. XI a „Eda VI“ byl poloviční dvojplošník. Do všech letadel namontovali bratři ten samá motor „Anzani“, který však nikdy nefungoval zcela bez problémů a který lety omezoval výškou 50 metrů a trváním několika minut.
Po mnoha neúspěších se R. sloučil s podnikatelem a konstruktérem letadel Mihajlem Merćepem ze Záhřebu. Poté v Záhřebu od září do poloviny listopadu 1910 vznikalo jeho nejlepší letadlo, jednoplošník s rozpětím 14,4 m a motorem „Gnome“ s 50 koňskými silami. S tímto letadlem se R. vznesl už po 28 metrech od země a dosáhl maximální výšky letu přes 100 m. Aby podpořili prodej (mimo jiné Srbské armádě), uspořádali na počátku roku 1911 letecké setkání v Bělehradě, které však bylo ve znamení špatného počasí. I přesto riskoval R. 9. ledna 1911 letecký pokus. Po třech kilometrech utrhl náraz větru při přistávacím manévru jedno křídlo, při pádu R. zahynul. Jeho bratr Jože spolupracoval s Merćepem v Záhřebu i nadále a podle R-ových plánů postavil do roku 1914 tři další letadla.