WEYR, Eduard

S matematikou se W., stejně jako jeho starší bratr Emil →W., dostal do kontaktu na Vyšší německé reálné škole v Praze, kde vyučoval jejich otec František W. (* 1820). I když školu ze zdravotních důvodů nemohl dokončit, navštěvoval už v patnácti letech jako mimořádný posluchač přednášky z matematiky na pražském Polytechnickém institutu. V roce 1868 poslal Akademii věd ve Vídni dvě pojednání ke zveřejnění ve zprávách ze zasedání (tzv. Sitzungsberichten); publikování se dočkala práce o rozšíření věty Girarda Desarguese.
V roce 1868/69 začal konečně řádné studium na Vysokém učení technickém v Praze. Během studia mu v Sitzungsberichten vídeňské akademie vyšly další práce, dále v „Crelle’s-Journal“ a v „Zeitschrift für Mathematik und Physik“. Když v roce 1871 vyšla První zpráva Jednoty českých matematiků, obsahovala jeho článek o projektivních útvarech roviny. V tom samém roce zveřejnil v časopise Živa společně s bratrem Emilem →W. první část první české učebnice projektivní geometrie „Základové vyšší geometrie“.
Po vojenské službě mu stipendium umožnilo získat zkušenosti v zahraničí. Pobyt u matematika Alfreda Clebsche v Göttingenu však skončil tragicky, protože Clebsch po třech týdnech (7. listopadu 1872) zemřel na záškrt. W. se seznámil také s Felixem Kleinem, odmítl však jeho pozvání do Erlangenu a místo toho podal v roce 1873 svou dizertaci, věnovanou algebraickým prostorovým křivkám, v Göttingenu. Další pobyt u J. A. Serreta a Charlese Hermite využil ke studiu teorie eliptických funkcí. S Hermitem zůstal déle ve vědeckém kontaktu a publikoval s ním společně práce.
Po návratu do Prahy se habilitoval na Českém vysokém učení technickém, odmítl nabídku profesury na nové univerzitě v Záhřebu. Po odchodu svého bratra Emila →W. do Vídně se stal roku 1876 mimořádným a 1881 řádným profesorem na české technice. V roce 1876 se W. habilitoval také na pražské univerzitě. Roku 1878 odmítl také další nabídky z Innsbrucku a Černovic, stejně jako nabídku odejít do Vídně. Docenturu na pražské univerzitě přenechal nadanému matematikovi Ludvíku Krausovi. V roce 1885/86 odjel W. do Berlína, aby se účastnil přednášek Karla Weierstraße a Leopolda Kroneckera. Když měl konečně 1. října 1903 nastoupit na pražskou univerzitu, zemřel o letních prázdninách 1903 na mrtvici.
Od roku 1875 působil W. jako stálý sekretář Jednoty českých matematiků a od roku 1882 jako redaktor „Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky“. Matematické práce Eduarda Weyra se soustředí na geometrii a algebru i na matematickou analýzu. K učebnici základů projektivní geometrie se ­­­– po článcích, uveřejněných v roce 1871 v časopise Živa – ještě jednou vrátil v roce 1898, kdy sepsal „Projektivní geometrii základních útvarů prvého řádu“.
Jeho hlavním zájmem však byla teorie křivek a ploch, ke které v roce 1891 publikoval práci „O theorii ploch“. Jeho algebraické práce se čím dál více soustředily na problematiku lineární algebry. Další oblastí jeho zájmu byla teorie matric, která vznikla teprve po práci Arthura Cayleye z roku 1858. Své výsledky shrnul W. v práci „O theorii forem bilineárných“ z roku 1889. Krátce před smrtí vydal ještě svou učebnici „Diferenciální počet“ (1902), která vyvolala polemiku mezi W. a J.V. Pexiderem.