BÁNKI, Donát

Jako syn okresního lékaře na malé vesnici navštěvoval B. reálku v Budapešti. Poté šel na Strojní fakultu Technické univerzity Budapešť, kde v roce 1881 úspěšně dokončil studium. Rok na to nastoupil jako konstruktér do služeb firmy →Ganz & Co. Zde se mu podařilo několik důležitých vynálezů. Poté byl v roce 1899 jmenován profesorem na III. Katedře strojírenství na Technické univerzitě Budapešť. K jeho úkolům na této katedře patřily také hydrostroje a parní turbíny.
V továrně →Ganz & Co. spolupracoval B. intenzivně s vedoucím mechanické dílny Technické univerzity, Jánosem →Csonkou. Z této spolupráce vzniklo více společných patentů.
Vynikajícím výsledkem této spolupráce byl Bánkiho-Csonkův čtyřtaktní motor, který firma →Ganz začala vyrábět sériově. Jeho samostatná zápalná trubka Zündrohr zaručovala u Ottových motorů nejlepší zapalování až do zavedení zapalovacích svíček. Patent z 11. února 1893 (Novinky na petrolejových motorech) obsahoval už také rozprašovač, který nazvali karburátor. Ve strojní dílně Technické univerzity byl vyroben také plynový hamr, který sloužil jako pohon a byl vhodný pro kovářské práce. V roce 1898 nechává si B. jako svůj vlastní vynález patentovat vysokotlaký motor. V něm se výbušná směs chladila vodou vstřikovanou do válců, čímž bylo docíleno nejvyšší možné míry výkonu.
Na univerzitě se B. důkladně zabýval otázkami mechaniky kapalin a na základě svých teoretických úvah získal patenty vysoce praktického významu. Z nich je pozoruhodná vodní turbína, zkonstruovaná v roce 1917, která přinesla řešení využití energie vodních toků menšího či středního spádu, namísto dříve používaných vodních kol s malým účinkem a primitivních konstrukcí. Turbína s volným paprskem s dvojitým průtokem získala velkou cenu Akademie věd teprve v roce 1926, tedy až poté co B. zemřel. Tento vynález otevřel nové cesty vývoje elektráren na menších tocích. Optimalizací vodních elektráren se B. zabýval i nadále: v roce 1918 vypracoval rozsáhlý plán k využití vodní energie Dunaje u Železné brány.
Ve svých teoretických pracích se B. zabýval problémy hydrauliky a nauky o proudění, v prvé řadě proudění nepřímočarého. B. se v roce 1912 stal členem korespondentem Maďarské akademie věd.