SIAKEĽ, Daniel

Siakel jako patnáctiletý opustil v roce 1901 svoje rodné Slovensko a odešel do učení do strojírenské továrny „Ganz“ v Budapešti. Jeho zájem o kinematografii ho zavedl do filmové výroby „Projectograph“, založené Móricem Ungerleiderem z Medzilaborců. Tam se seznámil s vývojem a výrobou projekčních přístrojů pro první kina v celém Uhersku. Osvojil si rozsáhlé poznatky o tehdejších promítacích přístrojích od Charlese Pathého, G. Laumonta, Oskara Meßtera a Thomase Alvy Edisona.
V roce 1905 odešel jako devatenáctiletý přes Hamburk do Ameriky. V Chicagu byl zamestnán ve firmě „Selig Polyscope Corporation“, která vyráběla projekční přístroje. Zde zkonstruoval první vyvolávací automat pro kinematografické filmy na světě, který se potom vyráběl i ve Francii, Dánsku a Německu. Jako zaměstnanec firmy „Rothacker – Film“ zkonstruoval zdokonalenou filmovou kameru s možností snímání po políčku, která zůstala mezinárodním standardem téměř čtvrt století.
V době 1. světové války sestavil lehký, skládací projekční přístroj pro školy, který sa dal složit do kufříku. Pro školní kameru navrhnul úzký film, který vznikl rozstřihnutím 35 mm filmu po délce a vypracoval návrh na 16 mm film. První kamery pro tento film vyráběla firma „G. Eastman KODAK“ v roce 1923. Zkonstruoval projekční přístroj pro 16 mm film s adaptérem zvuku. Zvuk byl zapisovaný na okraj filmu gravírovací jehlou. První prototyp vznikl ještě před pokusy se zvukovým filmem na 35 mm. Siakel přizpůsobil svoji kameru i na trikové snímky, jako to bylo možné vidět roku 1925 ve filmu „Ztracený svět“.
Prototypy jeho kinematografických přístrojů odkoupily velké filmové společnosti a následně je zdokonalovaly.
V roce 1920 se stal spoluzakladatelem akciové společnosti „Tatra – Film Corporation“ v Chicagu, která na Slovensku natočila první němý film „Jánošík“,
který měl premiéru roku 1921 v Československu a v USA.