GÁBOR, Dénes

G-ův obzvláštní zájem o fyziku se ukázal, už když navštěvoval gymnázium v Budapešti. Studium začal roku 1918 na Strojírenské fakultě Technické univerzity v Budapešti. Protože zde tenkrát ještě neexistoval institut elektrotechniky, odešel roku 1920 do Berlína na Vysokou školu technickou v Charlottenburku, kde v roce 1924 získal diplom jako elektroinženýr.
Svou profesní dráhu začal G. ve výzkumném institutu pro dálková vedení. Zabýval se plánováním dálkových vedení vysokého napětí a jevu probíjení, který se u nich vyskytoval. Později se věnoval elektronové optice a v roce 1927 napsal – už ve službách firmy Siemens und Halske – dizertaci o katodových trubicích.
Od počátku 30. let 20. století pracoval G. na teorii plazmových jevů: studium plazmy, to znamená silně ionizovaných, elektricky téměř neutrálních plynů, ho přivedlo na myšlenku použít objevené efekty v praxi a zkonstruovat plazmovou lampu. Přípravné práce probíhaly v letech 1934/35 na základě domluvy s vedením závodů Tungsram v Budapešti v jejich výzkumné laboratoři ve spolupráci s Andorem Budincsevitsem. Navzdory úspěšným laboratorním pokusům se lampa v Maďarsku vyrábět nezačala: továrna Egyesült Izzó (Spojená továrna na žárovky) koupi patentu odmítla.
Roku 1937 se G. přestěhoval do Anglie a následujících 14 let pracoval v pokusné laboratoři společnosti Thomson-Houston. Během této doby se začal zabývat otázkami informační teorie v oblasti telekomunikace. Jeho kombinační talent jej přivedl k myšlence spojit dvě zdánlivě zcela odlišné disciplíny, tedy studium elektronových paprsků a zkušenosti nabyté na poli informační teorie. Vědecké studium elektron-optického zobrazení jej přivedlo k vynálezu holografie. Teorii optické holografie vypracoval G. v letech 1946 až 1951.
K rozšíření holografie bylo zapotřebí vyvinout takzvaný koherentní zdroj světla. Tento problém byl vyřešen vynálezem laseru v roce 1962. Spojení laserové techniky a holografie umožnilo výrobu hologramů. Také těchto prací se G. zúčastnil. Přispěl k tomu, že se na poli ukládání textů, rozeznávání písmen a tvarů i na poli ukládání informací otevřely nové perspektivy.
Už během této práce přednášel G. na Imperial College v Londýně, od roku 1959 jako profesor užité elektroniky. Také po své emeritaci prováděl i nadále pokusy a jako poradce zůstal s College ve spojení až do své smrti. Za svého života obdržel četná vyznamenání a čestná uznání, mimo jiné se stal členem Royal Society. V roce 1971 dostal za svou vědeckotechnickou činnost, obzvláště za vynález holografie, Nobelovu cenu za fyziku. V posledních letech svého života se v rámci Club of Rome stále více zabýval obecnými otázkami a problémy lidstva.