AUER VON WELSBACH, Carl Freiherr

Díky svým vynálezům v oblasti plynového světla, žárovek, zapalovačů s Auerovovou slitinou a díky objevení více prvků se A. řadí k nejvýznamnějším vědcům Rakouska konce 19. a počátku 20. století.
Jeho otec Alois A. (1813-1869) byl od roku 1841 ředitelem c. k. Dvorní a státní tiskárny ve Vídni a vyvinul mimo jiné samočinný rychlotisk a měditisk. Za své zásluhy byl Alois A. v roce 1860 oceněn přídomkem „von Welsbach“ a povýšen do rytířského stavu. Jeho syn Carl A. studoval od roku 1878 chemii, jednak ve Vídni u Adolfa Liebena a v Heidelbergu u Roberta Bunsena. U Bunsena poznal A. spektrální analýzu a těžko určitelnou skupinu prvků „vzácné zeminy“. Po návratu do Vídně v roce 1885 se mu podařilo rozdělit didym na dva prvky, prazeodym a neodym.
A. velmi podstatně přispěl do konkurenčního boje mezi plynovým a elektrickým osvětlením. Díky první verzi, vyvinuté v roce 1885, která vznikla napájením bavlněné punčochy solemi „vzácných zemin“, mohl následně zdokonalit užití thoria a ceru a roku 1891 patentovat „Auerovu punčošku“. Výroba „fluida“, řešení impregnace bavlněné punčochy, probíhala v továrně ve Vídni Atzgersdorfu. Díky majetku, získanému příjmem z patentů, získal A. v Korutanech rozsáhlý majetek. V roce 1898 zřídil A. na místě odstavené železárny Treibach výzkumný a pokusný provoz, nazvaný „Dr. C. Auer von Welsbach’sche Werk Treibach“.
V Treibachu soustředil A. svou práci na žárovku s kovovým vláknem a na Auerovu slitinu. Svou žárovkou s kovovým vláknem pak sám konkuroval plynovým lampám. Na počátku byly nedostatky Edisonovy žárovky odstraněny použitím kovového vlákna z kovu s vysokým bodem tání. A. se domníval, že řešení nalezl v osmiu, a tak z celého světa skupoval jeho zásoby. Aby z křehkého osmia mohl vyrobit vlákno, vyvinul vlastní metodu: výsledek, osmiovou lampu, prezentoval veřejnosti na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Ještě vyšší bod tání než osmium však měly tantal a wolfram a krátce na to přivedl Siemens & Halske na trh toto nové řešení. Obojí však bylo vytlačeno wolframovou žárovkou, kterou vyvinul A. Lederer, blízký spolupracovník Auera. Z kombinace slov osmium a wolfram později vzniklo jméno firmy „Osram“ (založena 1919). A. se spokojil s prodejem svých patentů a v roce 1903 s výrobou žárovek s kovovým vláknem v Treibachu ustal.
V roce 1903 započal A. výrobu Auerova céru pro zapalovací kamínky Feuersteine v novém obchodním odvětví. Základem byl brazilský monazitový písek na získávání thoria při výrobě plynových lamp. Po získávání thoria zůstalo v Treibachu ještě velké množství monazitu. 60 % sestávalo z oxidů „vzácných zemin“. A. se roku 1907 podařilo rozdělit tyto yttriové zeminy na dva nové prvky, aldebaranium a cassiopeium (později lutecium). O tento vynález se však A. musel podělit s Francouzem A. Urbainem. Technicky jednodušší bylo zhodnocení ceriterdů. Elektrolýzou se z nich získávaly cer, cerové kovy a jejich slitiny. Rozhodující byl objev, že se při broušení slitiny železa a ceru vyskytují jiskry. Tím byl položen základ použití Auerova céru v zapalovačích. Technické problémy elektrolýzy byly velkou měrou vyřešeny do roku 1907. V tom samém roce změnil A. svůj podnik na „Treibacher Chemische Werke GmbH“, stáhl se z bezprostředního vedení a odešel na blízký zámek Welsbach.
A. byl členem Akademií věd ve Vídni a v Berlíně, získal čestný doktorát několika univerzit a byl nositelem ocenění Siemensring. Za zásluhy jej v roce 1901 císař František Josef povýšil na dědičného svobodného pána.