BARLAI, Béla
(NEUHERTZ seit 1904)
* 2. 10. 1870, Mosonszolnok, Maďarsko
† 20. 11. 1921, Budapešť, Maďarsko
montanista, hutní inženýr
V roce 1896 ukončil B. studium lesnictví a hutnictví v Banské Štiavnici a získal titul hutního inženýra. Hutnickou praxi absolvoval v hutnických provozech v Krompaších, v Reşiţě a Cugiru (Rumunsko). V roce 1902 promoval v oboru chemie na univerzitě v Kolozsváru.
Od roku 1901 vedl B. Katedru hutnictví na Hornické a lesnické vysoké škole v Banské Štiavnici (od roku 1904 Akademie), nejprve jako profesor kandidát, od roku 1906 jako řádný profesor a od roku jako 1916 řádný profesor I. řádu a jako hlavní horní rada. Od roku 1912 do roku 1914 vykonával mimo jiné úřad rektora vysoké školy. B. usiloval především o praktické vzdělání, které spočívá na vědeckých základech. Na jeho podnět byla v letech 1906 až 1908 zřízena v Banské Štiavnici hutní experimentální laboratoř. Doba jeho činnosti na Hornické a lesnické vysoké škole se vyznačuje také silnou orientací na fyzikální chemii a metalografii v hutnictví.
V letech 1904 až 1911 podnikl B. mnoho studjiních cest, aby se seznámil s nejvýznamějšími hutěmi a vzdělávacími ústavy v Evropě i v USA. Mimo studia techniky a technologie věnoval velkou pozornost také ekonomickým otázkám.
B. napsal učebnici hutnictví, která vyšla ve dvou svazcích v letech 1909 a 1912 v Banské Štiavnici. Toto dílo sloužilo hutním technikům i dlouho po jeho smrti jako odborná příručka. Mezi jeho technicko-ekonomickými pracemi je nejvýznamější rozsáhlá národohospodářská studie o zásobování Maďarska železnými rudami.
