STODOLA, Aurel

Navštěvoval gymnázium v Kežmarku, německou reálnou školu v Levoči a maďarskou reálnou školu v Košicích, kde v roku 1876 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním. Po dvou semestrech na Technické vysoké škole v Budapešti odešel Stodola studovat strojírenství do Švýcarska na Polytechniku v Zürichu , kterou ukončil v roce 1880. Roku 1883 pokračoval ve svých studiích na Technické vysoké škole v Berlíně – Charlottenburgu a následujíci rok na Sorbonně v Paříži.
V letech 1886 až 1892 pracoval jako konstruktér ve strojírenské společnosti Ruston v Praze. V roce 1892 dostal nabídku z Polytechniky v Zürichu přijmout profesorské místo na nově-založené Katedře stavby strojů, které přijal. Jeho vědecká práce se koncentrovala na teorii parních a plynových turbín. Položil teoretické základy jejich navrhování a konstrukce. Zabýval se třením, tlakem a stavem páry, reakcí proudící páry lopatkami turbín a stanovení nejoptimálnějšího tvaru a průeměru lopatek oběžných kol turbín. V roce 1903 publikoval v němčině svoje základní dílo „ Parní turbíny a výhledy tepelných strojů“ ( Die Dampfturbinen und die Aussichten der Wärmekraftsmaschinen). Najdůležitější výsledky výzkumu prezentoval ještě roku 1902 na přednášce při příležitosti shromáždění Spolku německých inženýrů v Düsseldorfu.
Ve své činnosti se zaměřil také na oblast teorie automatické regulace strojů, objevil složení páry při proudění, rozvinul teoretické vztahy a matematické odvození výpočtu pevnosti turbínových kol, věnoval se problematice kritických otáček hřídelů parních turbín. Zabýval se také konštrukcí protézy ruky .
Svou teorii o turbínách postupně rozšiřoval a doplňoval o nové poznatky a jeho diío vyšlo postupně v dalších pěti vydáních. Bylo přeložené do angličtiny, ruštiny, francouzštiny a čínštiny. Za jeho přelomové práce v oblasti parních a plynových turbín mu v roce 1941 Spolek anglických inžinýrů udělil zlaou medaili Jamesa Watta. Byl pohřben v Zürichu a v roce 1989 byly jeho ostatky převezené na Slovensko do jeho rodiště.