OISTER, Anton
(OJSTER)
* 18. 1. 1867, Marburg, Slovinsko
† 31. 8. 1944, Ljubljana, Slovinsko
vynálezce (padák)
O. se vyučil čalouníkem, pracoval však u dráhy jako vlakvedoucí. Toto povolání však musel opustit, protože se následkem těžkého pádu z vlaku v roce 1907 zranil. Pracoval proto opět jako čalouník a začal se zabývat bezpečnostními zařízeními pro drážní, lodní i leteckou dopravu.
Od přelomu století začíná být v popředí jeho zájmu čím dál tím více se prosazující letectví. O. konstruoval modely horkovzdušných balónů a vzducholodí, a – poté co zažil roku 1903 jako očitý svědek smrtelný pád českého balónového a padákového artisty Jana Plačka – nové bezpečnostní padáky. Použitím kovových konstrukcí dosáhl rychlejšího otevření padáku. Pro záchranu letců v balónu zkonstruoval padák, který mohl zachránit současně čtyři osoby s košem. Takový záchranný padák předvedl úspěšně roku 1914 komisi ve Fischamendu (Rakousko). Do roku 1914 nahlásil O. dvanáct patentů.
Dalším logickým krokem bylo vyvinout menší padák pro záchranu z letadel, který testoval v Lublani s panáky. V době kolem konce první světové války dostal větší objednávku rakousko-uherské armády, pročež společně se svým synem Viktorem založil v Lublani firmu „O. a syn“. Do konce války vyrobili okolo 500 padáků.
Roku 1915 pracoval O. už na malém vytahovacím padáku namísto padáku s kovovým mechanismem. Protože si však tento vynález nenechal patentovat, je dnes za vynálezce tohoto padáku pokládán Američan Irvin (1919). Po válce pracoval O. se svým synem na padáku, který by mohl bezpečně dostat na zem kabinu poškozeného letadla s piloty nebo dokonce celé letadlo. Po odchodu synů z firmy se O. opět vrátil k čalounictví a vynalezl originální systém samonavíjecí rolety.
