ŚWĘTOSLAWSKI, Alojzy Wojciech

Roku 1906 ukončil Ś. studium na Fakultě chemie Technické univerzity v Kyjevě a získal titul hutní inženýr. Od roku 1908 pracoval jako osobní asistent na katedře technologie barviv, v letech 1908-1910 jako asistent na katedře anorganické chemie.
V letech 1911-1918 vedl „laboratoř Ługinin“ na Moskevské univerzitě a získal titul docenta. Zde se zabýval sloučeninami dusíku a zaměřil se přitom na organicko-chemické diazosloučeniny. Díky své práci „Diazosojedinienija. Termochimiczeskije isledowanija” získal roku 1917 doktorát chemie na univerzitě v Kyjevě.
V letech 1918-1939 byl vedoucím katedry fyzikální chemie na Varšavské technické univerzitě, od roku 1919 byl jmenován profesorem. V letech 1919/20 a 1924/25 byl děkanem Fakulty chemie a v letech 1928/29 rektorem Varšavské technické univerzity.
Ś. se zabýval termochemií, kalorimetrií, chemickou rovnováhou a kritickými efekty. Vyvinul nové techniky měření, jako jsou ebulioskopie, termometrie, tonometrie, jež měly vliv na zkoumání azeotropie a na objevení polyazeotropie. Od roku 1928 spolupracoval s organizací „International Union of Pure and Applied Chemistry“ (IUPAC), založenou roku 1919, jejímž byl zastupujícím předsedou v letech 1934-1940.
Roku 1922 se zabýval kyselinou benzenkarboxylovou a následně vyvinul mikrokalorimetry. V letech 1927-939 řídil uhelnou sekci na Výzkumném chemickém institutu ve Varšavě. Od roku 1935 zastával úřad ministra školství a v letech 1935-1939 byl senátorem Polské republiky.
V roce 1939 byl internován polskou vládou v Rumunsku a roku 1940 emigroval do USA, kde jako hostující profesor vyučoval termochemii, ebulioskopii, kalorimetrii a fyzikální chemii černého uhlí na univerzitách v Pitsburku a v Iowě.
V letech 1941-1946 pracoval pro společnost Heinrich Kooper a.s. v Chicagu a získal 8 patentů na přípravu černouhelného dehtu, a také na pec pro výrobu koksu. Ś. podnikl kryometrická měření a sestrojil diferenciální a dilatometrický kryometr, díky kterému objevil polyeutektikum. Během pobytu v USA publikoval v roce 1942 monografie: „Coke formation process and physicochemikal properties of coals”, roku 1945 „Ebulliometric Measurements” a roku 1946 „Microcalorimetry”.
V roce 1947 se vrátil zpět do Varšavy a přednášel v letech 1947-1951 aplikovanou fyzikální chemii na Varšavské technické univerzitě a do roku 1960 byl vedoucím katedry fyzikální chemie.
Ze své vlastní iniciativy se vrací zpět na Institut fyzikální chemie polské Akademie věd. Tam vedl výzkum dělení a izolace složek vysokoteplotního černouhelného dehtu.
Ś. získal titul doktor honoris causa na Technické univerzitě v Drážďanech (1959), ve Varšavě (1960), v Lodži (1960), v Berlíně (1960), v Budapešti (1966), v Bukurešti (1966) a v Moskvě (1966).