COLLMANN, Alfred

C. byl synem majitele slévárny, absolvoval reálku ve Vídni a v letech 1867 až 1871 studoval na Strojírenské škole Polytechnického institutu ve Vídni u Grimuse von Grimburga a jeho adjunkta Johanna von →Radingera. V roce 1871 nastoupil do strojírenských závodů Decker & Co v Cannstadtu, kde působil dva roky jako konstruktér. V roce 1873 se stal provozním a konstrukčním inženýrem u Jakoba Rietera ve Föß bei Winterthur, kde jej do roku 1877 zaměstnávala stavba vodních turbín. Nakonec přijal místo konstruktéra ve strojních závodech v Baienthalu u Kolína nad Rýnem.
Už v roce 1877 se C. zabýval myšlenkou řešit zavádění a vývod páry ve válcích parních strojů dvojsedlovými ventily. V této době byla tendence už k →Radingerem iniciovaným vyšším otáčkám a výkonům. „Starý Collmannův rozvod” s působením odvalovací páky z roku 1878 těmto okolnostem vyhovoval a byl i přes relativně velký regulační odpor, který mohl být zvládnut velkými Wattovými regulátory, během trvání patentu (díky své spolehlivosti, která překonávala Corlissovy a Sulzerovy rozvody) použit asi 2000krát v různých strojírenských továrnách. Na pařížské Světové výstavě ho obdivovalo mnoho odborníků a C. si za něj vysloužil propůjčení Řádu čestné legie.
C. neustále své rozvody vylepšoval (patenty 1891, 1892, 1893 a 1895). V roce 1901 proto mohl vydat „Zprávu o úspěších všech strojírenských závodů používajících C-ovy rozvodné patenty” u příležitosti dodání tisícího parního stroje s „novým Collmannovým rozvodem”. Tři ze strojírenských závodů zmíněných v této Zprávě získaly na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 vždy po jedné Grand Prix. Celkem byl C-ovými rozvody vybaven milion koňských sil v pístových parních strojích.
V letech 1880 až 1884 se C. zdržoval v Anglii, aby se posléze usadil ve své rodné Vídni jako inženýr na volné noze. C-ův význam tkví v tom, že byl během desetiletí schopen podstatně zvýšit účinek pístových parních strojů jako hnacího motoru pro průmysl, dokud parní turbína nezačala novou éru. Vysoká škola technická ve Vídni mu v roce 1931 udělila titul Dr. h.c.