FONÓ, Albert
* 2. 7. 1881, Budapešť, Maďarsko
† 21. 11. 1972, Budapešť, Maďarsko
vynálezce (tryskový pohon letadel)
F. studoval na Vysoké škole technické v Budapešti a poté pracoval v továrnách v Maďarsku, Německu, Belgii, Švýcarsku, Francii a Velké Británii. Po svém návratu a promoci Dr. techn. se osamostatnil jako poradce a projekční inženýr.
Hlavní oblastí jeho práce byla energetická technika, o které také napsal svou dizertaci s názvem „Mechanické ukládání práce“. Z jeho mnoha dalších vynálezů je třeba zmínit parní kotel (1923) nebo nové zařízení na kompresi vzduchu (1928). Jeho patent automatické regulace brzd a jízdy dopravních strojů a železničních vozidel koupila v roce 1924 firma Siemens. Jeho pokusů na vývoji křídlaté lodi se v roce 1926 zúčastnil také Tódor →Kármán.
Z vědeckého a technicko-historického hlediska jsou dnes významné jeho rané příspěvky k vývoji tryskového pohonu. Jeho první vynález, který už spočíval na principu tryskového pohonu, pocházel už z doby první světové války (1915). Svým „vzdušným torpédem“ zamýšlel F. zvětšit akční rádius děl polní artilerie. Základní princip jeho systému spočíval v dodatečném zrychlení střely odpálené z děla pomocí pohonu s ním spojeným. Takto bylo možné také s nízkou počáteční rychlostí dostřelit poměrně daleko a odpálit těžkou střelu z lehkého děla. Vynález už tehdy obsahoval všechny podstatné části dnešních náporových hnacích jednotek. F. dodal vynález svého „vzdušného torpéda“ rakousko-uherské armádě, setkal se však s odmítnutím.
Na konci 20. let 20. století opět oživil tématiku tryskového pohonu. V roce 1928 vyvinul pohonnou jednotku pro letadla, která ve velké výšce létají nadzvukovou rychlostí, takzvaný „tryskový motor“. Ve dvou patentech podaných v Německu popisuje F. čtyři varianty tryskového pohonu. Velmi přesné patentové zkoušky trvaly až do roku 1932. Udělené patenty jednoznačně dokázaly F-ovu prioritu na poli vynálezu tryskového pohonu letadel.
Roku 1947 se F. stal soukromým docentem na Technické univerzitě Budapešť a v roce 1954 členem korespondentem Maďarské akademie věd. Od roku 1968 byl korespondujícím členem Mezinárodní akademie pro astronautiku.